Good evening, it is Wednesday 11.12.2019. It is the nameday of Dana, tommorow is the nameday of Simona.

191008 autobusakPřečetla jsem krátkou zprávu v lanškrounských novinách o dokončení prací na autobusovém nádraží. Máme prý se těšit. Obyvatelé našeho města jsou nesmírně trpěliví a dokazuje to právě případ autobusového nádraží. Víc než půl roku se zde prováděly úpravy, prý aby všechna autobusová nádraží této společnosti vypadala stejně.

Lidé v ledových větrech stáli na otevřeném prostranství, snášely se na ně závěje sádrokartonových kuliček, v největších vedrech opět museli vytrpět stát na žhavém slunci bez možnosti kamkoliv se ukrýt, jediná lavička ve stínu obsazená našimi bezdomovci.

Kdo myslel na lidi? Kdo dovolil firmě, aby uzavřela všechny prostory uvnitř? Nikoho to ani nenapadlo. A výsledek, na který se cestující mají těšit? V prázdné místnosti na zemi pohozená ohlodaná kost pro psa z černého plastu, vysoká asi 50 cm. Zkuste se zeptat některé starší ženy, jestli si na něco takového sedne. Designer, který to vymyslel, se asi dobře bavil, ale na pohodlí cestujících si nikdo ani nevzpomněl. A podívejte se někdy, kdo nejčastěji jezdí autobusem do okolních vesnic: jsou to právě starší ženy. Dívají se na tu hrůzu a stojí, protože se obávají, že by se třeba nezvedly. Že jsou nové toalety pěkné, to není žádná zásluha majitele, na to jsou dnes přísné předpisy.

A není snad povinností každého autobusového nádraží ukazovat přesný čas tak, aby byl viditelný a čitelný zdaleka? Nebo už tato povinnost neplatí? Ta černá tabule vypadá efektně, ale tak důležitou informaci se dozvíte jenom stojíte-li až těsně u ní a ještě nesmí na ni svítit slunce.

Takže žádné ovace nejsou na místě, za mne palec dolů.

Text: Eva Latifová
Foto: Marie Hrynečková

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Zaregistrovat a přihlásit se můžete v pravé části stránek.